Osobní příběh Dr. Cass Ingrama: Uzdraven přírodními metodami
Cass Ingram, D.O., autor populárních knih Jak se léčit doma (The cure is in the upboard) nebo Jak léčí les (The cure is in the forest).
Aktualizováno na osobním blogu 9. června 2015, přeloženo do češtiny v dubnu 2017.
Skutečně jsem před mnoha lety umíral, a to ve věku pouhých 33 let. Svůj příběh jsem musel sdělit, a fotografie tvoří jeho nedílnou součást. Zveřejnil jsem je 10. února 2015. V tomto článku se všichni dozvědí, co se doopravdy stalo a co jsem udělal, abych odvrátil svou smrtelnou chorobu. V té době jsem prožíval extrémní krizi a řešení bylo v nedohlednu. Jak klasická medicína, tak alternativní léčba selhaly. Byl to důsledek extrémního stresu, který jsem si, přiznávám, přivodil především já sám, společně s lékařskou korupcí.
Pracoval jsem na klinice v Arlington Heights ve státě Illinois a jednoho dne se v laboratoři stala katastrofa. Stal jsem se obětí vpichu nitrožilní jehly, která byla infikována krví velmi nemocné osoby. Stalo se tak v roce 1988, v době počátečního výskytu epidemie AIDS. Ukázalo se, že jehla byla infikována od pacienta, který trpěl nádorovým onemocněním známým jako Kaposiho sarkom, které je způsobené lidským herpesvirem HHV-8. Za normálních okolností je imunitní systém schopen virus potlačit, nemoc propuká teprve při vážně narušené imunitě. Kaposiho sarkom neslavně proslul v souvislosti s AIDS a společně s pneumokokovou pneumonií se stal základem popisu syndromu získané imunitní nedostatečnosti a jeho výskyt je podle Světové zdravotnické organizace diagnostickým znakem selhání imunity. Pacient byl mimo jiné nakažen i plísní a klinicky se prokázalo, že jeho organismus trpěl extrémním přetížením kandidou. Plíseň se doslova množila na jeho membránách a kůži. Zanedlouho poté pacient zemřel.
Jehla mi projela dlaní do hloubky 1,5 centimetru. Byl jsem ošetřen, jak nejlépe to šlo. Ale obavy přetrvávaly, přestože jsem si pořád opakoval, že to bude dobré, hlavou se mi táhlo: „Vím, že hrozí nebezpečí. Přežiju to vůbec?“ Trpěl jsem během toho období nepřetržitým stresem. Mé tělo po třech měsících od nakažení infikovanou jehlou zničehonic zkolabovalo. Bylo to vážné - kůže mi začala žloutnout podobně jako u člověka s rakovinou nebo hepatitidou. Zasáhla mě obrovská slabost, cítil jsem se zmatený a nedokázal se soustředit na práci. Byl jsem tak slabý, že i jednoduché práce, jako uklízení nebo oblékání se staly hroznou zátěží. Má váha se dramaticky snížila, shodil jsem skoro 14 kilogramů ve velmi krátké době. Trávicí systém byl úplně zničený, nemohl jsem udržet žádnou potravu, která v podstatě procházela trávicím systémem celá a nestrávená. Prožíval jsem absolutní kolaps vnitřního systému a zdálo se, že neexistuje nic, co by to mohlo zastavit. V práci, na klinice, šel život dál, ale z mého těla život pomalu vyprchával. Bylo mi zatěžko se vůbec jen dostat do kanceláře, navštívit pacienty nebo se o ně jakkoliv postarat. Psal se rok 1989 a nic nefungovalo normálně. Nebylo zbytí, musel jsem nakonec opustit kliniku, což bylo pro mě to nejtěžší rozhodnutí.
Jak jsem se změnil... 
Neměl jsem moc na výběr, protože jsem nedisponoval žádnými příjmy. Tak jsem se rozhodl, že z Arlington Heights odejdu. Odstěhoval jsem se ke své matce a snažil se fungovat určitým způsobem dál. Občas jsem poskytl rozhovor v rádiu za účelem prodání svých knih, ale veřejně jsem se nikde neobjevoval. Nechtěl jsem, aby mě kdokoli v tomto stavu viděl. Po roce téměř nulového pokroku jsem začal hledat další pomoc a našel lékaře-specialistu na metabolické poruchy. Po analýze veškerých testů jsem se dozvěděl, že je víc než pravděpodobné, že podlehnu své nemoci, a že neexistuje žádný známý způsob léčby jak tento stav zvrátit. Bylo hrozně těžké cokoliv dělat – dokonce se s někým vůbec bavit nebo telefonovat. Jakmile jsem prožíval sebemenší stres, moje tělo a jeho funkce kolabovaly. Můj vzhled upadal. Přestože to vypadalo, že smrt klepe na dveře, myšlenka, že nemoci podlehnu, byla mimo mé chápání. Byl jsem nesmírně zoufalý a v hluboké depresi – tušil jsem, že smrt bude dlouhá a bolestivá...
Určitý záblesk naděje tu ale byl... vzal jsem si k srdci radu lékaře, a ze své stravy jsem vynechal veškeré potraviny s nízkou výživovou hodnotou. Namísto toho jsem se soustředil na konzumaci BIO potravin, především masa, drůbeže, vajec, sýrů, ryb, jogurtů a zeleniny. Trávení se zlepšilo tak z 5 na 10%, ale i to se počítalo. Evidentně jakékoli uhlovodany ve stravě znamenaly neštěstí, a to hlavně proto, že pěkně živily kandidu. Bylo nutné posílit metabolismus, což znamenalo konzumovat potraviny bohaté na živiny, zvláště pak tuk a bílkoviny.
Navzdory těmto malým zlepšením jsem stále prožíval muka. Grimasy v obličeji se staly nedílnou součástí mého denního koloběhu života. Trpěl jsem svalovou atrofií horní části těla. Bylo těžké byť jen udržet vzpřímenou hlavu. Měl jsem strach a veškerá moje síla odcházela na boj proti té deprimující nemoci. Byl jsem mladý muž, jehož stav se zhoršoval a smrt cítil doslova na jazyku. Neexistovala žádná dostupná léčba, a ani bylinka, které by zastavily rozvoj nemoci. Přesto jsem se nakonec uzdravil. Absolutně nepochybuji, že jsem se uzdravil díky zázraku, který přišel skrze samotného Boha.
Divoká příroda zachraňuje
Později jsem se ocitl nazpět v Chicagu, kde jsem spojil síly se skvělou dámou (pozn. autora: zakladatelka společnosti North American Herb & Spice, paní Judy Kay Gray M.S.), která mi začala ze všech sil pomáhat. Právě díky ní došlo v roce 1993 k dalšímu velmi významnému pokroku. Pro náš domácí projekt jsme zakoupili dvě drcené horské byliny; divoké oregano, latinsky Origanum vulgare, a divokou škumpu sicilskou, latinsky Rhus coriaria. Jednalo se o zcela čisté, ručně sbírané byliny potravinářské kvality. Obě byliny byly nesmírně aromatické a jejich kvalita nadřazená běžně dostupnému koření. Pocítil jsem naléhavou potřebu ty byliny ochutnat, jejich vůně a vzhled mě nesmírně lákaly. Vzal jsem si hrst bylin a snědl ji. Připadalo mi, že se mi okamžitě ulevilo. „Takhle fajn jsem se necítil od té doby, co jsem onemocněl“, zvolal jsem. „To je skvělá zpráva,“ odpověděla mi má přítelkyně, „vezmi si ještě víc.“
Vzal jsem si tedy lžíci a sáčky s bylinkami k mé posteli a konzumoval je rovnou po plných lžících. Nejdříve jsem bylinky pořádně rozžvýkal a pak spolkl. „Tyto byliny jsou vlastně antiseptické koření. Ty mi musí pomoci vyléčit se“, myslel jsem si. Skutečnost ovšem předčila má očekávání. Jedním ze způsobů jak jsem svůj stav monitoroval, bylo měření tělesné teploty. Při nemoci mi běžně teplota klesala na 34,7 ˚C, zatímco normální teplota je 37˚C. Teplotu jsem měřil ústy. Ve výsledku jsem neustále cítil vnitřní chlad, který způsoboval, že v podzimním a zimním období jsem nosil kožešinovou čepici i uvnitř obydlí. Při léčbě oregánovo-škumpovou kúrou mi teplota zničehonic stoupla, na zhruba 36 ˚C.
Pokračoval jsem tedy dál a jedl lžíci za lžící. Zvažoval jsem, jaké další antiseptické koření bych mohl do této směsi přidat a objednal si BIO česnek a cibuli v prášku. Zdálo se, že to zvýšilo účinek kúry. Vsadil jsem na tuhle kombinaci a pokračoval v dávkování. Po nějaké době jsem se cítil natolik lépe, že jsem byl schopen začít i něco málo dělat. Pomáhal jsem při balení a odesílání objednávek a současně vystupoval občas v rádiu a dokonce i televizi. Při cestování jsem si uvědomil, že mi nevyhovuje brát směs bylin tímto způsobem a poprvé přišel s nápadem na výrobu tobolek, díky čemuž vznikla první multi směs divokých bylin na světě.
Navzdory snažení se můj stav zlepšoval velmi pomalu. Pořád to nestačilo, fungoval jsem tak na 40 %. Jen díky vytrvalosti mé přítelkyně Judy se nám podařil zázrak – byli jsme schopni začít odebírat olej z divokého oregána, a to přímo z hor Středozemí. Po mnoha pokusech jsme pomocí titrace v extra panenském olivovém oleji přišli na ideální složení tinktury Oreganol P73. Začal jsem užívat velké množství tohoto oleje a také si jím potíral celé tělo. Z pórů mi začaly odcházet jakési „černé saze“. Poté jsem ale začal pociťovat zásadní zlepšení... ta toxická zabijácká nemoc byla konečně na ústupu. Není divu, že biblické texty nazývají divoké oregáno (esov nebo essop) „očistnou“ bylinkou. Psal se rok 1994 a já se konečně cítil dobře. „Budu v pořádku“, myslel jsem si. „Je to jen otázka času.“
Na počátku byly tyto byliny jediné nástroje, které jsem měl, a zároveň jediné, které fungovaly. Byly tak mocné, že začaly být doporučovány i dalším nemocným. I oni dosahovali neuvěřitelných výsledků. Uvědomili jsme si, že musíme začít výrobu pro širokou veřejnost, a tak byla založena společnost North American Herb & Spice. Mezi první produkty, které se světu představily, patřily kapsle z divokého oregana a škumpy, zpracovávané z celých bylin, a olej z divokého oregana ve formě „originál síla“ a „super síla“. Lidé živelně reagovali na tyto výrobky, chtěli se podělit o své osobní zkušenosti. Jejich příběhy, společně s vědeckými výzkumy týkajícími se účinků divokého oregána, jsou proto popsány v knize „Jak se léčit doma“. Jedná se o vůbec první publikaci věnovanou mocnému potencionálu divokého oregána.
Trvalo mi dobrý rok se uzdravit pomocí divokého oregána, ale ve finále jsem se zcela vyléčil a svět přírodní medicíny a léčivé moci divokých bylin už nebyl nikdy stejný. Život byl od té doby už jen skvělý.
Díky vysvětlení jednoho vesničana z oblasti, odkud jsme odebírali byliny, tato „bohem požehnaná bylina“ dokázala pozvednout člověka na pokraji svých sil do stavu, kdy byl schopen využít svůj potencionál na maximum, a začít činit pozitivní skutky ve smyslu předávání informací o síle přírody široké veřejnosti.
Není nic dobrého na tom být nemocný, je to noční můra, přímo horor. Jediným řešením je „cítit se opět dobře“, čehož může dosáhnout skoro každý. Když se ohlédnu zpátky, jen těžko věřím, že se to vůbec stalo. Mé tělo totálně zkolabovalo, nohy jakoby uhynuly. Bylo to něco jako kombinace AIDS a ALS – bůh ví, co to ale doopravdy bylo. Život jsem nesnášel, trpěl jsem agónií a neschopností cokoli udělat; je těžké popsat všechny vnitřní pocity – je to strašlivý pocit nevyléčitelného zoufalství. Jak ještě jinak to lze vyjádřit?
Můj příběh je opravdový a skrývá se v něm víc, než jen co jsem popsal. Doufám, že později budu schopen sdílet více. Ale to nejdůležitější je, že divoká příroda mě zachránila. Skutečně jsem byl vyléčen a za to patří výhradní dík přírodní medicíně, konkrétně směsi divokého oregána a škumpy společně s nejkvalitnějším olejem z divokého oregána. Kladu důraz na „nejkvalitnější olej potravinářské kvality“, protože se tak jedná o druh potraviny, kterou lze bezpečně konzumovat ve velkém množství, aniž by to mělo negativní dopad na lidský organismus.
Buďte velmi opatrní při výběru levných olejů, které jsou běžně vyráběny z farmářsky pěstovaného oregána anebo geneticky upraveného oregána. Jedná se o neaktivní imitace, se kterými je trh s doplňky stravy doslova zaplaven. Mnou popisovaných výjimečných léčebných výsledků můžete dosáhnout pouze s plnohodnotným 100% oregánovým olejem, získaným šetrnou metodou extrakce z ručně nasbíraných divoce rostoucích horských bylin.
Šance na uzdravení je tu pro všechny. Všichni znovu mohou žít své životy a být produktivní. Mohou si znovu naplno užívat života a být zcela zdraví. Účinné nasazení energeticky hodnotného komplexu přírodních látek, obsažených v divokém oregánu a škumpě, dokáže, společně s olejem, porazit jakoukoli nemoc.
Řekněte světu svůj příběh - dejte vědět, jak vám pomohla obrovská síla divoké přírody, absolutní zdroj zdravé energie.
Napište nám na info@pravebio.cz, nebo na náš FB.
O Autorovi
Dr Cass Ingram je nutriční lékař, který získal svůj titul, Bachelor of Science, v oboru biologie a chemie na Univerzitě Severní Iowa v roce 1979. V roce 1984 obdržel titul DO, doktor osteopatické medicíny, na Univerzitě Osteopatické Medicíny a Zdravotních Věd v Des Moines, Iowa. Od té doby Dr Ingram napsal přes 20 knih na téma přírodní léčby. Objevil se v bezpočtu televizních a rádiových vystoupení, kde jeho přednášky dali naději a zodpověděli dotazy miliónů lidí po celém světě. Jeho výzkum a články vedly k mnoha uzdravením a objevům, zatímco jeho knihy o zdraví, výživě a prevenci nemocí prezentují stovky rad a poznatků pro alternativní léčbu. Je jedním z předních amerických znalců v oboru přírodní medicíny, konkrétně léčivých vlastností divokých bylinných extraktů. V současné době cestuje po světě a přednáší na téma jak získat a posléze udržet dokonalé zdraví přírodní cestou.
.png)
Jednoho rána, při jízdě do kanceláře, jsme na South Beach pláži spatřili vyplaveného, 30 stop dlouhého, vorvaně, který byl teprve v adolescentním věku. Avšak namísto dospívání a užívání si života v oceánu, tam nehnutě ležel mrtev. Cítili jsme nepopsatelný smutek. Veterinář pro divokou faunu určil, že velryba zemřela hladem, protože její žaludek byl naplněný plastem. Toto způsobil plast??? Byli jsme tak hrdí na naši USDA Organic certifikaci pro bezpečnou péči o tělo, ale naše obaly ohrožovaly životní prostředí a život zvířat. 
